Problémy způsobené nadměrnou sekrecí žaludeční kyseliny jsou velmi časté. Postihují asi 30 % lidí. (1) Mezi nejtypičtější příznaky patří pálení žáhy, říhání a vtékání žaludeční kyseliny do jícnu. (2) Všechny tyto příznaky mají jednu věc společnou: ovlivňují kvalitu života. (3)

Nadměrná sekrece žaludeční kyseliny může také způsobovat žaludeční nebo duodenální vředy. (4) Tyto vředy jsou často výsledkem souběžné infekce bakterií Helicobacter pylori či užívání nesteroidních protizánětlivých léků (NSAID), které jsou při léčbě různých onemocnění nepostradatelné. (4)
NSAID jsou různorodou skupinou léčivých látek používaných k léčbě bolesti, horečky a dalších zánětlivých procesů. Většina lidí užívá NSAID jen krátkodobě. Někteří pacienti však musí užívat tyto léky každý den. (5)
Mezi hlavní typy NSAID patří: kyselina acetylsalicylová, ketoprofen, ibuprofen, diklofenak, naproxen, meloxikam, celekoxib a etorikoxib.
Pacienti s chronickou bolestí a zánětlivými onemocněními jsou dobře obeznámeni s účinky dlouhodobé léčby bolesti, tj. sníženou bolestí a sníženou zánětlivostí, což přispívá ke zlepšení kvality života. (5)
Ke snížení bolesti a horečky lze také použít kyselinu acetylsalicylovou. Ta zároveň brání tvorbě krevních sraženin v cévách. Proto mnoho lidí (zejména pacientů s kardiovaskulárními onemocněními) užívá každodenně nízkou dávku kyseliny acetylsalicylové, aby se snížilo riziko kardiovaskulárních komplikací včetně infarktu myokardu a cévní mozkové příhody. (5)
Navzdory mnoha pozitivním účinkům NSAID snižují množství ochranného hlenu v žaludku a vystavují jeho sliznici žaludeční kyselině. (4) Dyspepsie, bolest břicha a pálení žáhy se vyskytují asi u 40 % pacientů, zatímco žaludeční vředy se vytvoří u 10–30 % pacientů dlouhodobě léčených NSAID. Dlouhodobá léčba NSAID je ve vzácných případech spojena s vážnými komplikacemi, jako je krvácení do střev. Tyto komplikace vyžadují hospitalizaci pacienta, a mohou dokonce vést k úmrtí. (5)
Proto je tak důležité přijmout preventivní opatření a chránit žaludeční sliznici. Když se inhibitory protonové pumpy (PPI) užívají současně s NSAID, mají vysokou účinnost při prevenci stavů spojených se zvýšenou sekrecí žaludeční kyseliny. Tak lze využít pozitivní účinky NSAID a zabránit poranění žaludku a dvanáctníku. Tento typ léčby je nejen účinný, ale také bezpečný. (4,5)
Pacienti s vysokou indikací ochrany pomocí PPI: (5–7)
Pacienti užívající léčbu NSAID se zvýšeným rizikem poranění žaludku a dvanáctníku:
- věk více než 65 let
- vředy v anamnéze
- současná léčba zahrnující vysoké dávky nebo kombinaci různých NSAID
- léčba léky zabraňujícími srážení krve
- léčba kortikosteroidy
- infekce bakterií Helicobacter pylori
- nadměrné užívání alkoholu
- kuřáci

Jak si můžete sami pomoci
Než začnete užívat NSAID nebo kyselinu acetylsalicylovou, zamyslete se nad rizikem týkajícím se komplikací trávicího systému. Pokud se domníváte, že patříte mezi ohrožené, nebo si nejste jisti, poraďte se se svým lékařem. (5)
Při samoléčbě vezměte v úvahu následující skutečnost: pokud v současné době užíváte NSAID nebo kyselinu acetylsalicylovou, poraďte se se svým lékárníkem o optimální ochraně žaludku. (5)

References
- El-Serag HB, Sweet S, Winchester CC, Dent J. Update on the epidemiology of gastro-oesophageal reflux disease: a systematic review. Gut 2014;63:871-880.
- Hunt R, Armstrong D, Katelaris P et al. GERD Global Perspective on Gastroesophageal Reflux Disease. World Gastroenterology Organisation Global Guidelines. 2015.
- Liker H. et al. J. Am. Board. Fam. Pract. 2005; 18(5): 393-400.
- Koželj M. Varnejša uporaba nesteroidnih protivnetnih in antiagregacijskih zdravil. 2008.
- Koželj M. Varno in učinkovito lajšanje bolečine. V skrbi za vaše zdravje. 2008.
- Gwee KA, Goh V, Lima G et al. Coprescribing proton-pump inhibitors with nonsteroidal anti-inflammatory drugs:risk versus benefits. Journal of Pain Research. 2018: 11: 361-374.
- Lanza FL, Chan FKL, Quigley EMM and the Practice Parameters Committee of the American College of Gastroenterology. Guidelines for Prevention of NSAID-Related Ulcer Complications. Am J Gastroenterol 2009; 104:728 – 738